Klubová výstava národního klubu kavkazských ovčáků – Moskva 2012


Letošní návštěvu Ruska jsem si záměrně naplánoval na přelom dubna a května. Kromě domluvených návštěv několika předních chovatelských stanic jsem měl v plánu podívat se na nejprestižnější akci v roce – Klubovou výstavu národního klubu Kavkazských ovčáků / Nacionalni klub porody / s názvem - Kavkazskie ovčarky Rossii 2012.

Po příjezdu do Moskvy na mě čekalo velmi milé uvítání u naší dlouholeté kamarádky Natalie. U bohaté, klasicky ruské večeře se sešla celá početná rodina :) S touto milou společností se večer protáhl až do pozdních,skoro ranních hodin.

Druhý den bylo těžké vstávání ale program byl pestrý a času málo. Má první návštěva byla v chovatelské stanici Elita Krez. Lena Goryacheva, majitelka této tradiční ruské stanice je jedna z poctivých chovatelů našeho plemene, které záleží na zdraví a vyrovnané povaze chovných psů. Měl jsem zde možnost vidět několik krásných psů, silných, velkých ale zároveň dobře pohyblivých. To nejcennější co jsem si mohl odnést byly nejen informace o plemeni, jeho historii a nejnovějších zkušenostech ale především přátelství této úžasné ženy…

Neméně zajímavá byla i návštěva vzdálenější chovatelské stanice Duša Rossii, sídlící v Nižnom Novgorodě, chovatelky Marie Makalové. Taktéž tradiční ruská chovatelská stanice, stará ruská zdravá krev, zcela nepříbuzná na české chovy. I v této stanici bylo na co koukat, a ještě zajímavější poslouchat poutavé Mariino vyprávění o kavkazských psech. O liniích které jsou u nás opěvované ale každá z nich má své problémy a tajemství …

Následující den byl pro mě nejdůležitější. Den kdy se konala klubová výstava. Letos se tu sešlo 250 kavkazáků. Posuzování probíhalo součastně ve dvou prostorných kruzích, za dozoru pana předsedy RKF se tohoto nelehkého úkolu zhostila pani rozhodčí a chovatelka p. Veronika Doničeva pro psi, feny posuzoval Evgenij Pudeev. Vše pod stálým dohledem organizátorky a předsedkyně klubu pani Galiny Kirkické. Přihlášení psi zde působili klidným, seběvědomým dojmem. Žádné divadlo na řetězích nebo uvnitř kruhu zde nikdo nepředváděl. Přitom bylo z chování většiny medvídků jasně patrné co by - kdyby… Při takové hojné účasti psů, nevíte kam dřív koukat! Sváteční a pohodová atmosféra, to vše zanechá opravdu silný dojem. Pro chovatele je to ohromný zážitek…

Sponzorů výstavy bylo hned několik - velké firmy i samotní chovatelé, či jen obdivovatelé plemene podtrhli prestižnost celé akce. Vítězové si odnášeli domu velmi hodnotné ceny! Nej jedinci dokonce přívěsky s brilianty od „expedice“ z Číny… nakonec na podobných ruských akcích nic divného. Trochu divné to připadalo jen mně, z českých poměrů zvyklého na mini pohárek a když dobře pytlík granulí :)

Pokud své postřehy okem chovatele rozdělím do několika částí, tak ta hlavní která vždy zanechá nejsilnější dojem prvního pohledu, je pes jako celek. Jednoznačně všichni, ať psi či feny zde byli velcí, velmi silní a mohutní. Ve srovnání s našimi poměry troufám si říci ohromní! Drobnější a lehčí psi - když už se objevili - neměli šanci a nikoho nezajímali.

Podle důležitosti bych začal hlavou, která je považována za vizuální znak plemene. U všech vítězů a nakonec i u velké části přihlášených kavkazáků byla lebka velmi, velmi široká s vysoko nasazenýma ušima a perfektně plochým čelem. U některých se objevil vyšší stop, který byl ale považován za nedostatek a penalizován. Oči většinou menší, tmavé, mandlového tvaru, posazené daleko od sebe. Čenichová partie přiměřené délky, ne zbytečně krátká, ale vždy silná a tupá. Případné lymfatické znaky hlavy – pysky, oči byli opět považovány za hrubou vadu.

Tělo jako takové bylo žádoucí plné a mohutné s výrazným kohoutkem a předhrudím. Široce nasazené, hrubé končetiny, silná a široká záď. Občas mírně měkčí nadprstí bylo tolerováno vzhledem k váze zavalitého těla. Zadní končetiny, byli dle mého názoru „kámen úrazu“ zde vystavovaných jedinců. Hodně z nich mělo potíže s plynulostí pohybu. Ten, ač byl velmi suveréní, působíce ostražitým dojmem, byl bohužel často s náznakem kulhání. Tomu jistě nepřidalo ani strmé úhlení, kravský postoj či celkově nestabilní PK. Přes tento nedostatek působila většina psů, jako celek, harmonicky a výrazně typicky.

Jako chovateli, který jel na toto „školení a objevnou cestu“ několik tisíc kilometrů se něco líbilo více, něco méně. Zkrátka ani v zemi původu není vše jen to nej, je potřeba vybírat a přemýšlet. Stále více chovatelů se nyní začíná obracet z důvodu oživení a příměsy stoprocentně zdravé, nepříbuzné krve na „aborigeny“. Kdy právě pohyb, životaschopnost a silná nervová soustava jsou pro ně tolik typické…i přes mírně odlišný typ je zde naděje na vylepšení stávající populace kavkazských ovčáků.

Domu jsem přijel unavený ale plný dojmů a snad s více otevřenýma očima. Samozřejmě jsem nepřijel s práznou :) V chovu prověření, kvalitní jedinci které jsem si z Ruska dovezl budou doufám užitečným přínosem do mého chovu.

Michal Burian

Fotečky z akce ZDE